Nejsem profesionální kuchař, jsem člověk, kterého baví vařit a dá se to docela i jíst

Kraje v obrazech

Krajina Českého středohoří - Kamýk

28. října 2007 v 18:15 | Ing. Ladislav Novák -prameny
Krajina Českého středohoří - Kamýk
Jak začít o další dominantě Českého středohoří jinak, než slovy českého malíře a vyznavače této krajiny Emila Filly :
"Škoda, že jsem nebyl na světě, když ty všechny kopce chrlily lávu a dýmaly čoud a země se třásla, hromy bily a dunělo to a praskalo - jen památka nám zůstala a celá krajina tou připomínkou žije. Nikde není na světě tolik krásy jako tady a lidé to neznají..."
České Středohoří, krajina pro mnohé turisty ještě nepoznaná, zapomenutá a nedoceněná je nebývale klidná, malebná a líbezná. Nepříliš vysoké čedičové vrchy vzniklé sopečnou činností táhnoucí se od Loun přes Lovosice, Litoměřice, Ústí nad Labem až na sever k Děčínu a České Kamenici.
Další známá osobnost spojena s Kamýkem je hudební velikán Bedřich Smetana. Co se dozvíte v malé hospůdce a na Obecním úřadě pod zříceninou ?
Naproti hospůdce je budova Obecního úřadu, u jehož vchodu je umístěna deska s nápisem Pamětní místnost Bedřicha Smetany. V nevelké místnosti je kromě vitrín s upomínkami na skladatele staré piano, vesnická kolíbka a tkaný obraz "Pocta Bedřichu Smetanovy", jehož motiv hudby a hor spojuje slavného skladatele s Českým středohořím.
Starší obyvatelé mluví o návštěvě tohoto velikána takto :
" První žena B. Smetany Kateřina Kolářová zemřela r. 1859 ve věku 32 let. Jeho smutek je bolestný a tíživý. Soustřeďuje se na to, aby pro svou šestiletou dcerušku nalezl novou matku.
V létě r. 1859 odjel na Lamberk, kde se seznámil s Barborou Ferdinandiovou, dcerou ředitele panství v Semelkovicích - Lamberku u Mělníka.
10. 7. 1860 byla svatba. Po svatbě si manželé vyjeli na návštěvu Kamýku, kde měl manžel sestry Betty Dr. Otta Polák pronajatý panský dvůr. B. Smetana byl nadšen krajinou kolem Kamýku, kterou zachytil i na svých kresbách."
Jak je to tedy se vznikem Kamýku ?
Půvabné zbytky gotického hradu Kamýk se vypínají k nebesům z vrcholku čedičové skály nad stejnojmennou obcí (dříve se jmenovala německy Kamaik), ležící asi 2 km od Velkých Žernosek (což je asi 3 km z Litoměřic). Cesta na Kamýk není náročná a od zříceniny se otvírá krásný pohled na okolní vrchy i úrodnou Zahradu Čech.
Hrad byl postaven na 382 metrů vysoké kuželovité čedičové skále asi 3 kilometry od Litoměřic. Na vrcholu skály byla postavena hlavní obranná i obytná stavba, kterou byla nepravidelně pětiboká věž. Byla postavena z tmavého čediče a světlé opuky. Její půdorys téměř úplně pokryl využitelnou plochu skalního ostrohu, který tvořil podkovu úzce otevřenou na jih. Výška věže není známá, ale dnes dosahuje v jihozápadní části výšky 3,5 metrů nad úrovní skály. Délka věže byla asi 14 metrů, šířka v nejširším místě asi 10 metrů. Na severní straně byla věž široká 8 metrů a jižní asi 6 metrů. Obvodové zdi byly silné asi 2,2 metru. Dodnes se dochoval také půlkruhově zaklenutý, okolo 2 metrů vysoký a 0,65 - 0,75 metru široký vchod. Je orámovaný opukovými kameny, které jsou opracovány lépe, než okolní zdivo a ústí do jižního konce západní zdi. Otvor je veden šikmo a dvakrát z obranných důvodů obsahuje dvě zalomení.
Do věže se vstupovalo ze západu. V areálu hradu stávala také větší obytná budova, která byla přistavěna k jižní hradbě. Vrchol kopce byl obehnán hradbou, která se dodnes z části zachovala. Nevelký hrad byl chráněn příkopem a na západní straně se nacházel vstup do hradu. Přístupová cesta vedla jižním svahem a byla střežena dvěma branami. Pod hradem se ve skále nacházely četné sklepy.
Zříceniny hradu nejsou nijak zabezpečené, ale jsou volně přístupné. Z hradu se otvírá zajímavý výhled na okolní krajinu, obzvláště na České Středohoří.
Toto místo bylo jistě vybráno záměrně. Osazenstvo Kamýku mělo za úkol střežit a ochraňovat cesty procházející pod hradem do Litoměřic přes Miřejovice, sedlem mezi Plešivcem a Bídnicí, směrem na Libochovany až k přívozu v Prackovicích. A dál ještě přes České středohoří do údolí Bělé až k zemským hranicím. Vzhledem k výšce skalního ostrohu a široké viditelnosti do dálky (Litoměřice, Lovosice, Klapý - Hazmburk, Košťálov, Lovoš, Milešovka, Kletečná, Žernoseky, Libochovany) se můžeme domnívat, že hrad měl i velmi význačnou funkci signalizační.
Historie
Tvrz Kamýk byla postavena na počátku 14. století z pověření krále Jana Lucemburského pravděpodobně předkem Kamýků z Pokratic Jindřichem, který od krále listinou z 10. ledna 1319 získal tvrz jako manství. Měl několik potomků, kteří se začali psát z Kamýka. Když Kamýk získal král páni z Kamýka přesídlili do Pokratic.
V roce 1352 daroval král tvrz v manství Zbyňku Zajíci z Házmburka, čímž se Kamýk stal součástí rozlehlého házmburského panství.
Na počátku 15. století Kamýk spravovali drobní šlechtici. Roku 1410 bylo rozděleno házmburské panství a hrad získal Jan z Házmburka. Brzy ho získal Mikuláš z Házmburka, který ho v roce 1425 prodal.
Za husitských válek vlastnil hrad husitský hejtman Hynek z Kolštejna. Ten roku 1427 zemřel a o rok později pravděpodobně hrad získali Zbyněk Zajíc z Házmburka, Jan Smiřický a Zikmund z Vartemberka, kteří hrad i okolí zpustošili.
Po nich hrad získal zpět Mikuláš z Házmburka a roku 1431 ho prodal Vilémovi z Konic a ze Lstiboře. Ten v roce 1468 hrad odkázal Petrovi Kamýckému ze Lstiboře. Král Vladislav II. udělil hrad v manství Petrovi roku 1478 a v roce 1482 byl Petr z lenného svazku propuštěn, takže v dalších letech drželi Kamýk jeho potomci.
Roku 1504 vyústili spory mezi dědici Petra Kamýckého a králem v soudní spor, ve kterém však hrad připadl Petrovým potomkům. Ve 40. letech 16. století vlastnil hrad Vilém Kamýcký ze Lstiboře, který ho v roce 1547 opravil, rozšířil a nad branou nechal vytesat svůj erb. Po něm získali hrad jeho synové.
Již po roce 1600 majitelé hradu sídlili v nově postavené tvrzi pod hradem a hrad začal pustnout. Poslední z rodu Kamýckých, který vlastnil hrad, byl Jan Jiří. Po bitvě na Bílé hoře opustil zemi a roku 1628 hrad s přilehlým majetkem prodal Heřmanu Černínovi z Chudenic. Za třicetileté války byl Kamýk dobyt saskými vojsky a velice rychle se měnil ve zříceninu. Vdova po Heřmanu Sylvie Kateřina připojila hrad k lovosickému panství. Podruhé se provdala a po jejím manželovi poté majetek zdědila markrabata z Badenu.
V roce 1783 získali hrad i s okolním majetkem Schwarzenberkové. Roku 1809 a 1819 zpustlý hrad vyhořel.
Další zkázou Kamýku - tak jako skoro u všech opuštěných a zpustlých hradů - byli obyvatelé obce, pro něž se stal hrad levným zdrojem stavebního materiálu.
Pro milovníky bájí a pověstí
Panu a paní na Kamýku se narodilo dlouho toužebně očekávané děťátko. Byla to dceruška krásná jak obrázek. Zanedlouho na to ale paní zemřela a pán se ze zoufalství uzavřel s dcerkou v hradě. Žil a dýchal jedině pro svou dcerušku, jedině v ní měl svou útěchu. Tak uplynulo dvacet let a z děvčátka se stala krásná slečna růžových líček, černých očí i vlasů. Lidé z podhradí ji nazvali Kamýckou růží.
Hradní pán byl na ni velice pyšný a tím víc bděl nad jejím štěstím.
V kraji bylo nemálo rytířů, kteří by se s ní rádi oženili. Ale dívka si vysnila ideálního ženicha a všechny odmítala, neboť nikdo se jejímu snu nepodobal. A tak odmítla i rytíře (templáře) ze Žernoseckého hradu. Tento zlý a pomstychtivý pán se cítil velmi uražen a umínil si, že se jí zmocní násilím. Jeho zbrojnoši se v utajení skryli v podhradí Kamýka.
A dočkali se. Dívka vyšla z hradu do sadu třešní. Sotva byla z dohledu hradních stráží, za pláče a nářku ji zbrojnoši unesli do Žernoseckého hradu. To ale nikdo nevěděl a tak byla dívka hledána po celém širém okolí. I její otec zdrcen tou ztrátou a žalem se vydal hledat. Projížděl okolní hrady a tvrze a prosil jejich pány, aby mu vydali jedinou dceru. Avšak nikdo o ní nevěděl, nikdo ho nemohl utěšit.
V zoufalství dostal nešťastný otec nápad přestrojit se za potulného pěvce a putovat od hradu k hradu. Byl přesvědčen, že jedině tak by mohl najít svou ztracenou dceru. Prošel velký kus země, pobyl na mnoho hradech a tvrzích, ale i když vyzvídal a ptal se, stále se nic o zmizelé dcerce nedozvěděl. Utrmácen a v beznaději se po čase vrátil do svého kraje.
Zašel do kaple v Žernosekách, aby tam prosil Boha o pomoc. Když klečel v šeru a tichu na kamenné desce před oltářem, zaslechl dole pod sebou z krypty slaboučký dívčí nářek. Lehl si na zem a poslouchal. Náhle si uvědomil, že je to hlas jeho dlouho hledané nešťastné dcery!
Rychle se vrátil na svůj hrad a ozbrojil všechen svůj lid. V noci pak vtrhli do Žernosek, dobyli templářský hrad a v kapli otevřeli poklop krypty. Tam však již našli zuboženou Kamýckou růži bez života. Byla zavražděna.
Kamýcký pán se svými lidmi v návalu hněvu a pomsty vyplenili hrad a rozbořili jej do základů. Za rudé záře požáru a za rachotu bortících se hradních zdí pohřbili nešťastnou dívku, jež na tomto světě nenašla své štěstí a jíž její krása přinesla jen velké utrpení.
Dnes se z Kamýku dochovaly zbytky hradeb a ruina věže, z jejíhož vrcholu se mohou ti nejodvážnější a v horolezectví zkušení turisté rozhlédnout po kraji. Romantické chvíle nabízí nevelká plošinka před vstupem do věže, odkud je výhled do podhradí i širého kraje obloukovými otvory ve zbytcích zdí. Zde je možno posedět a pokochat se krajinou Českého středohoří.

Okolí Litoměřic - Radobýl

25. října 2007 v 12:34 | ing. Ladislav Novák
Krajina okolo Litoměřic - Radobýl cíl mnoha známých osobností
Podzimní Radobýl
Něco tedy o tomto významném místu.
Hora s nadmořskou výškou 399 m, vyčnívající nad tokem řeky Labe, je dominantou Litoměřic. Na vrcholu je umístěn mohutný železný kříž.
Kuželovitý tvar osamocené, částečně zalesněné hory je typický pro tuto část Českého středohoří. Z vrcholu je krásný kruhový rozhled do okolí. Jihozápadní a západní svah hory pokrývá travnatá vegetace skalní stepi s řadou vzácných a chráněných rostlin. Ze zoologického hlediska je nutno zmínit zajímavou měkkýší faunu a početný výskyt motýlích druhů. Geologickou zajímavostí je bývalým lomem odkrytá skladba čedičové skály se sloupcovitou odlučností. V ní lze dokonce rozeznat dva po sobě jdoucí sopečné výlevy magmatu. V jižním svahu směrem k Žalhosticům docházelo a dochází k sesuvům. Vlivem této činnosti zde vznikla puklina s 10 m dlouhou pseudokrasovou jeskyní.
Z nálezů pravěké keramiky z mladší doby bronzové na Radobýlu usuzují historici na skutečnost, že se zde mohlo nacházet kultovní místo či signalizační stanice. Od středověku byla hora a přilehlé svahy využívána jako vinice, pozůstatky zaniklých vinic jsou dodnes patrné. Kříž na vrcholu je doložen již v 17. století. Roku 1862 byl starší dřevěný kříž nahrazen železným, dnešní kříž pochází z obnovy v roce 1992. Nemůžeme opomenout že, s horou je pevně spjato jméno největšího českého básníka - Karla Hynka Máchy. Se jménem hory Radobýl je také často spojována tajná podzemní nacistická továrna Richard. Ta se nacházela ale o něco dále, ve svahu mezi Radobýlem a horou Bídnicí.
Jak popsat to, co vám nyní představuji. Velice krátce a stručně. Pokud se z vás někdo chystá navštívit okolí Litoměřic, můžu mu doporučit právě toto místo. Místo, které sehrálo svou roli v každé době.
Lze říci, že velká návštěvnost tohoto místa byla již v polovině 19. století a čerpal zde inspiraci i jeden z nejznámějších představitelů Litoměřic - Karel Hynek Mácha, jak je psáno výše. Cesta z Radobýlu byla jeho osudová.
Pro malou ilustraci několik citátů z této doby. Z jeho slov vyplývá, že byl do svého kraje zamilován. Jen člověk, který má svůj kraj rád, může napsat tyto slova.
Sic nejsem rodákem z tohoto kraje, ale po procházkách okolím Litoměřic mu dávám za pravdu. Taktéž se vůbec nedivím malířům, kteří zde kreslili krajinu.
A jak, že to tedy bylo s Karlem Hynkem Máchou, Českým Středohořím a Radobýlem ?
Karel Hynek Mácha a České středohoří
...obzvláště při východu a západu slunce stkvějí se obklíčující Prahu hory v temnomodrých a růžových barvách. V dálce k půlnoci Milešov a Košťál. Snad odlehlost jejich, snad vyvýšenost jejich na růžovém nebi jest, co touhu moji budí při spatření jich; touhu do dálky či touhu do výše.
(16. IX. 1835)
Ze 3 oken hledím od pevnosti kolem přes Bohušovice, Doxany, Budiň, Libochovice, Třebenice, Košťál, Mlikojedy až k Radobylu, a Hanžburek - náš svatý Hanžburek mi kouká všemi okny až do postele nechť ji postavím kde chci, a ten černý Košťál na obzoru plameného nebe při západu slunce, a ty modré hory - a ta rovina - ty skupiny stromů po ní - a ty vinice kolem, v ních ty bílé domky - a to Labe pode mnou - a Hanžburek - - - Eduarde to musíte vidět, to se nedá popsat.
(9. X. 1836)
Večer jsem ležel na Radobylu v neděli, na jednom velkém vrchu za Litoměřicema, už bylo tma; a v tom vyšel v Litoměřicích oheň. To jsem viděl s toho vrchu. Tak jsem běžel honem do Litoměřic; asi třičtvrtě hodiny jsem měl co běžet než jsem tam době[hl], a předce jsem byl jeden z nejprvnějších u ohně. To byl ale oheň; jedenáct stodol, samé obilí, najednou hořely, a vítr do toho foukal až hrůza...
(24. X. 1836)
Dvacátého třetího října roku 1836 byl Mácha, ačkoliv se necítil dobře (podle jeho dopisu rodičům), na Radobýlu. Večer pomáhal hasit požár. Roku 1836, v noci z pátého na šestého listopadu pak Mácha zemřel.
Nelze tedy zde opomenout právě tu báseň, kterou našli v jeho ohořelém kabátě a s pozůstalými věcmi si je vyzvedl jeho bratr Michal. Poté psal do Prahy: " V jeho kabátě, který, jak domácí praví, při ohni měl a na kterém dosaváde je znát, jak byl umazaný, našel jsem zlomek básně Cesta z Čech, již nepochybně na Radobylu, na jeho poslední procházce složiti chtěl (poněvadž je tužkou psaná)." Alespoň tak Michala později citoval Karel Sabina.
(9. XI. 1836)
Úryvek z básně, která vznikla na Radobýlu....


"Ještě ten přejdete les.

Slunce k večeru se sklání;
A než, jenž tam zdobí ves,
Sejde záře z věžních bání,
Překročíte českou mez."

Teď se vrátil, jenž nás ved
My však jako laňky skoky,
Neb jak spěchá času let,
Zrychlili jsme naše kroky,
Cestou jdouce k lesu vpřed.

Ještě jednou větřík věj
Přes luh český v líce vzňaté,
Záři jasnou v tváři mně lej
Ještě v vlasti slunce zlaté;
Tak. - Teď vlasť se dobře měj.
Již jest meze překročená,
Nazpět leží česká zem…

V zříceniny rozvalen
Popatř tamto ten hrad starý.
V modré roucho zahalen
Pod ním stojí lesík jarý,
Černá věž z něj strmí ven.
Hle, teď s sluncem zašel den...

Podívali jsme se na podzimní krajinu v okolí Litoměřic právě v období října - stejně jak jí zřejmě viděl Mácha před 171 lety. Právě v době podzimu. V období kdy si budeme připomínat výročí úmrtí tohoto básníka spojené právě s Radobýlem a Litoměřicemi.A je dnes jedno zda umřel na zápal plic nebo jak se tvrdí dnes na tyfus. Důležité je, co po něm zbylo.
Pohled na dnešní Litoměřice
( i když dnes krajina vypadá samozřejmě trochu jinak, ale stále malebně - pokud se zrovna nedíváte na kouřící komíny Lovosické Lovochemie )
Pohled na dnešní Lovosice
Litoměřice a okolí
Více fotografií naleznete zde

Ostrava v obrazech

26. srpna 2007 v 11:47 | ing. Ladislav Novák
Ostrava na fotografiích trochu jinak

Možná když se řekne Ostrava, každý z nás si jí vybaví jako Ostravu černou, Petra Bezruče - Maryčku Magdonovou nebo Jarka Nohavicu nebo Marii Rottrovou.

Ale také i fotbalový Baník nebo Černou louku.

Ostravu - černou jako těžbou uhlí, ale i největší migrací rómské populace.

skutečnost však vidíte na této desce...

Taktéž jako město, kde bují trestná činnost.

V neposlední řadě svou vyhlášenou Stodolní ulicí.

Ano, asi to bude pravda - ovšem jen z části.

Město jako takové je plné zeleně, centrum opraveno a plné historických památek.

Město, které má svou minulost vydlážděnu na svém náměstí.

Každý návštěvník si tedy velmi šikovně nastuduje hlavní události města.

Pár fotografií vám zde napoví něco o Ostravě - městu :

období 2. světové války si také připomenete touto deskou...

o tom, že Ostravou prošla povodeň také najdete...

náměstí...

kostel v centru města...

Ostrava - centrum

ještě jednou nejznámější ulice Ostravy

více fotografií je v galerii - Ostrava

poté si můžete sednout na tramvaj a dojet do ZOO

v tomto areálu se dá strávit celý den...

tyto morčata mě zaujala...

také klokani jsou v pohodě...
 
 

Reklama